Není náplň jako náplň
Dříve, než se člověk dá do tištění jakýchkoliv dokumentů, obrázků, fotografií a podobných výtvorů, měl by se na to náležitě vybavit. Tedy sehnat si nějaký ten počítač, na kterém by se takové dílo graficky připravilo, tiskárnu, která by ho vytiskla, a papír, na který by to či ono bylo vytištěno. A pokud se zastavíme u tiskárny, nesmíme opomenout ani zdánlivý (ale skutečně jen zdánlivý) zanedbatelný detail jménem náplň do ní. Tedy barvu.
To vše je třeba, abychom se mohli s chutí pustit do díla. A abychom třeba vzápětí pro změnu s nechutí mohli pozorovat, jak se nám to nevede. Jak barvy místy scházejí a místy neodpovídají realitě, někde jsou rozpité a jinde rozmazané,…
V tu chvíli je nad slunce jasné, že se stala chyba. Jenže kde?
Může tomu tak být v čemkoliv, co tu zaznělo. A dost možná nejčastěji jsou podobné potíže způsobeny náplní v tiskárně. Pokud totiž člověk tuto nezvolí správně, riskuje nejednu potíž. Nejeden nekvalitní tisk, ale také třeba krátkou výdrž nebo poškození tiskárny.
Existují totiž v zásadě dva typy náplní:
- originální či kompatibilní, pocházející od známých výrobců zvučného jména, zaručujících kvalitu toho, co dodávají
- a pak ty ostatní, vesměs nejistého původu a sporné úrovně.
A chce-li člověk tisknout kvalitně, měl by zásadně upřednostňovat ty první zde zmíněné typy, tedy výrobky . Právě ty totiž garantují to nejlepší, co lze od tonerů, cartridgí či inkoustů do tiskáren očekávat. Jistě, mohou být o něco dražší než podřadná konkurence, každopádně se ale sázka na ně vyplácí.
Protože utratit o pár korun méně za něco druhořadého je sice zprvu lákavé, ale ty následky!
A proto nepodléhejte pozlátku. Jakkoliv totiž může i ta nejhorší náplň vypadat navenek skvěle, zázraky se od ní čekat nedají. A pohled na nekvalitní výtisk vážně nepotěší.