Jak to vidí dítě
Nejdříve je nutné podívat se, jak to dítě doopravdy vnímá. Ono dětské myšlení se radikálně liší od toho myšlení dospělého člověka a samotné dítě přemýšlí o věcech naprosto jiným způsobem. Uvedeme příklad adoptovaného dítěte = „nepraví“ rodiče neustále tutlají pravdu o tom, že je daný syn či dcera adoptovaný, bojí se, jak by reagoval a co by si udělal, kdyby to zjistil. Očekávají reakci, kterou by očekávali spíše v daném momentě u sebe než u toho dítěte. Studie ale i praxe tvrdí, že takovou „novinku“ je nejlepší říct dítěti co nejdřív, jakmile je schopno mluvit, například v 5 letech. Někteří by samozřejmě řekli: „Ale vždyť to dítě to nepochopí!“. Co si budeme nalhávat, možná to dítě pochopí lépe než dospělý člověk.
Jak je to tedy s obsahem?
Dítě nevhodný obsah nevnímá jako nevhodný, pouze jako utajovaný. Každý z nás někdy experimentoval s naší sexualitou a rád se díval tajně na horory. Samozřejmě, co se týče hororů, někteří se báli – ale popravdě, i dospělý člověk se občas lekne. Dítě je mnohem více přijatelnější a „rozumnější“, co se týče setkání se s nevhodným obsahem. Jediní, pro které to představuje psychologický problém, jsou poté rodiče, kterým dítě klade možná až moc peprné otázky – to že se ale rodiče stydí neznamená, že to samé zažívá dítě. Odborníci na dětskou psychologii právě naopak tvrdí, aby se dítě setkalo s co největším obsahovým objemem co nejdříve, protože čím později to na to dítě vytasíte, tím větší odpor a reakci bližší vaší představě u něj vyvoláte.
Co tedy dělat?
To už záleží na každém rodiči, kde určí tu „hranici“. Je však důležité poznamenat, že přílišný ochranářský přístup neochraňuje, ale paradoxně spíše v konečném důsledku zraní. Cílem však není ukazovat dítěti horory a tvrdou erotiku, aby vidělo, co je ten reálný svět, to ne. Ale pokud se vás dítě na něco zeptá, co třeba vidělo na internetu, určitě je špatný přístup ho potrestat a ještě mu vynadat.