Helimania

Náš život ovládají různé senzace okolního světa. Ať už je to zdravá strava, nebo sdílení všeho se svým partnerem, je to stále jen něco jako móda. Nosíme na sobě jako kabát to, co si myslíme, že svět pokládá za správné a neobtěžujeme se řídit ani v nejmenším zdravím rozumem, jelikož v časopise píší to či ono a když to píší, tak je to jistě pravda.

Bydlíme spolu, všechny peníze budeme používat společně!

Nádherná idea, která však velice snadno může narazit na problém. Co když partner není chápavý k módním výstřelkům partnerky a partnerka nechápe, jak je možné tolik utratit za alkohol během jednoho večera. Omezíte sebe, nebo přehlédnete názor partnera. Můžete se to vyřešit spolu, pochopit druhého a přijmout ho, možná to ale dojde tak daleko, že na pomyslnou společnou kupičku dáte vždy o něco méně, abyste měli „tajné“ peníze pro případ náhlé potřeby. Tento způsob může velice snadno upadnout ve vzájemné lhaní. Nemusí, ale pravděpodobně to tak dopadne.

Proč bychom měli mít dvě kreditky, stačí nám jeden účet!

Tento přístup převládá především u starší generace, nikoli dvacetiletých lidí avšak stále se ještě objevuje a není jen občasným jevem. Lidi ke společnému účtu vede spořivost, nemusí platit za dva účty a všechno je jednodušší na placení, když to jde z jednoho místa. Partner, který je dominantnější, pak většinou vládne platební kartou a ten druhý to nejspíš jen přijme.

S jednou platební kartou přichází do života problém. Ten, co nemá peníze u sebe, si stále musí chodit za svým partnerem a pokud ten není tolerantní k potřebám druhých stejně, jako svých nastává tu jistý rozkol a přichází hádky.

O nic méně důležitý je fakt, že pokud vlastník karty zemře, účet se zablokuje a peníze leží v bezpečí banky, dokud se nevyřídí pozůstalost. Zní to jako zanedbatelný problém, jelikož jsme mladí a umřít se nechystáme, ale kolem nás jezdí spousta rychlých aut, a kdo ví, které se dostane do smyku…

Jak tedy na to?

Ctít soukromí druhého a mít nějaké své je v pořádku i ve společném životě, proto je dobré se dohodnout na placení společných nákladů tak, aby na tom nebyl nikdo bit a o zbytek svých peněz se starat sám.